Jsem skoro 15-ti letá holka, která je závislá na anime a
četbě mangy. Ráda čtu knihy a proto jsem se rozhodla,
že zkusím napsat nějaké povídky. Jsem začítečník, tak
prosím buďte shovívavý až to budete číst. Nehleďte na
chyby, bude jich tam dost. Čeština není zrovna můj
oblíbený předmět. =)





Únor 2011

Nový domov - Prolog

12. února 2011 v 12:17 | Sheila
< Info • 1. kapitola >

Je dusný večer, jako každý jiný. Slunce už zapadlo a na oblohu začaly vycházet první hvězdy. Za nedlouho se objevil i veliký, kulatý měsíc zbarven do oranžova. Dnes byl úplněk. Foukal studený vítr, který mi rozcuchával vlasy. Kolem mě poletují listy ze stromů, které se mi zabodávají do obličeje. Seděla jsem na střeše svého domu a pozorovala všude tu černou tmu s malými světýlky daleko nade mnou.
Přemýšlela jsem o hodně věcech, které se za poslední dobu přihodily. Ale nejvíc jsem myslela na to, co mě ze všeho nejvíc bolelo a z které se mi chtělo brečet. Dnes ráno mi mamka oznámila, že se budeme stěhovat. První jsem si myslela, že asi blbě slyším. Dívala, nebo spíš zírala jsem na ni s otevřenou pusou, neschopná slova. Po dlouhé chvíli co jsem tam stála, jsem se konečně vzpamatovala.
" To si teď ze mě děláš srandu, že jo?" zeptala jsem se jí roztřeseným hlasem.
"Je mi to líto zlatíčko, ale vážně se budeme stěhovat." Odpověděla jako by nic.
" Ale to přece po mě nemůžete chtít! Přece nemůžu na poslední rok odejít ze školy a navíc bych musela opustit své kamarády!" křičela jsem na ni.
" Však ty to zvládneš." konejšila mě mamka." "Jsi silná holka a najdeš si nové kamarády.
" Já žádné nové kamarády nechci!" protestovala jsem ve snaze, že si to stěhování nakonec rozmyslí.
" Nikam se stěhovat nechci. Nemohla bych tady zůstat? Umím se o sebe postarat sama." Zeptala jsem se s trochou nadějí v hlase.
" V žádném případě, pojedeš s námi, ať chceš nebo ne. A navíc ti ještě není osmnáct.
Odfrkla jsem si. " Jako bych to ještě nevěděla." Řekla jsem se svým obvyklým sarkasmem.
" Tak dost! Nebuď drzá!" zvýšila na mě hlas.
"Kam se vůbec stěhujeme?" zeptala jsem se už normální a klidným hlasem.
Doufám, že ne nikam daleko. Říkala jsem si, že bych je aspoň jednou za čas mohla navštívit. Nevadilo mě samotné stěhování, ale to, že přijdu o své skvělé kamarády a navíc jsem nikdy neměla ráda loučení.
" Víš, tvůj otec dostal nabídku pracovat v zahraniční za dost velkou sumu peněz." Řekla.
Dlouho nic neříkala, asi čekala, že na to něco řeknu. A taky že ano. Chvíli mi trvalo, než jsem to pochopila.
"Počkej, když jsi říkala v zahraničí, co přesně tím myslíš?"
"Myslím tím, že se budeme stěhovat do Ameriky." Řekla a dívala se, jak budu reagovat. Musela jsem tu novou informaci vstřebat. První mě napadlo. "Páni, já se budu stěhovat do Ameriky, vždycky jsem se tam chtěla podívat."přemýšlela jsem. Ale ihned jsem ze mě ta radost vyprchala, když jsem si vybavila, jak se loučím se svými kamarády a nejspíš už nikdy je neuvidím. Začali mi pomalu po tváři stékat kulaté, slané slzy, které vůbec nemám ráda.
Nikdy jsem moc nebrečela, ale tohle prostě muselo ven. Sedla jsem si na sedačku a dívala se do zdi přede mnou, jako by tam bylo něco zajímavého.
"Kdy odjíždíme?" odtrhla jsem oči od zdi a zadívala jsem se na mámu. Sedla si vedle mě.

"odjíždíme za měsíc, 30.července." řekla a políbila mě do vlasů.

" 1.srpna, řekla, nastoupíš na
novou školu."
Teď jak sedím na střeše a přemýšlím nad tím vším, říkám si, že to nemůže být tak hrozné. Budeme si volat a vykládat zážitky jaké tam zažiju a naopak co se tady všechno stalo, když jsem tu nebyla. Jen mě mrzelo, že u toho nebudu. Mám ani ne měsíc na to, abych se s nimi rozloučila. Bude to hodně bolestivé jich opustit.
Na druhý den, hned jak jsem vstala, vzala jsem do ruky mobil a vytočila číslo mojí nejlepší kamarádky. Držela jsem mobil u ucha a netrpělivě čekala, až to konečně zvedne. " Haló?" ozval se velice známý hlas.

" Ahoj Lily, máš dneska čas? Zeptala jsem se radostí bez sebe, že ji zase po dlouhé době slyším. "Proboha Sandro! (tak se mimochodem jmenuju), víš kolik je hodin?" řekla rozzlobeným, nebo spíš ospalým hlasem. Teď jak to řekla, jsem se teprve podívala na hodiny. Bylo teprve osm ráno.
" Jé promiň, nechtěla jsem tě vzbudit. Myslela jsem, že už je tak deset." Omluvila jsem se.

"No, teď už je to jedno, co jsi chtěla?" změnila téma.
"Máš dneska čas?" vybafla jsem už po druhé.
" Jo mám, proč?" zeptala se.
"Víš, musím ti něco důležitého říct, tak co třeba ve tři odpoledne na našem oblíbeném místě?" řekla jsem.
" Jo, to by šlo, teď, si jdu ještě lehnout. Tak zatím." Řekla a típla mi to dřív, než jsem stihla odpovědět. Ani se nedivím, Lily je velký spáč zato já byla ranní ptáče.
Odložila jsem mobil na noční stolek a vydala jsem se podniknout ranní hygienu. Osprchovala jsem se, vyčistila zuby, oblékla a šla se nasnídat. Sešla jsem schody a rovnou si to namířila do kuchyně.
" Bude mi to tady chybět." Řekla jsem si potichu. Ale to už jsem se v duchu fackovala, že na tohle bude čas jindy. Vešla jsem do kuchyně, kde už seděli mamka s taťkou. Taťka si četl noviny a mamka ho jako obvykle obskakovala.
" Drahý, dáš si čaj?" zeptala se.
" Ne díky, nemám na něj chuť." Usmál se na ni a dál četl noviny. Ale máma se nehodlala vzdát.
" Tak co třeba čaj, nebo mléko?" pokračovala. Nad tímhle jsem se musela jako vždy ušklíbnout, protože takhle to bylo každé ráno. Když mě máma uviděla, už mi nalévala kakao.

" Dobré ráno, jak ses vyspala?" ptala se s úsměvem. "Dobré ráno, jako obvykle."
Odpověděla jsem a brala si housku se šunkou.
Po snídani, jsem šla do pokoje a uklízela. Vysála jsem si koberec, umyla zem a utřela prach. Poté jsem si sedla za psací stůl a spustila počítač, na kterém jsem nejspíš závislá.
Domlouvala jsem se s kamarády, co dnes večer podnikneme.
Než, jsem se nadála, bylo už půl třetí. Šla jsem se obléct a namalovat.

" Do háje!" zaklela jsem. Zase mi došel make-up.
"Mamíí?" zaječela jsem, aby mě slyšela.
" Co potřebuješ?" křikla na mě zpátky.
" Můžu si půjčit tvůj make-up?" zeptala jsem se.
" Už zas? Měla by sis konečně koupit svůj." Řekla.
" Já si ho koupila, ale už mi zase došel." Bránila jsem se.
" Tak můžu nebo ne?" zeptala jsem se znovu.
" Jo, můžeš, ale teď už naposled." Zavolala na mě ještě.
" Díky mami, jsi zlatá." Zahulákala jsem ještě a už si to šinula do koupelny. Bylo mi jasné, že zase dojdu pozdě. Jako obvykle, vzdychla jsem si. Naházela jsem na sebe make-up, řasenku, tužku na oči a mašírovala ven. Ještě jsem křikla: " Mami, jdu ven." A třískla dveřmi. Šla jsem na naše oblíbené místo. Chodíváme sem už od svých deseti let.
Byla to velká louka, která se táhla daleko do kopce. Uprostřed kopce stál ten největší strom, jaký jsem kdy viděla. Na stromě byla houpačka, o kterou jsme se vždycky hádali. Když si na to vzpomenu, musím se nad tím zasmát. Zažili jsme tady spousty legrace. Bylo tu krásně. Foukal tu mírně studený větřík, jinak bylo nehorázné horko. Bylo léto, není se čemu divit. Louka byla krásně zelená. Rostli na ní všelijaké květiny. Vždycky je tady celkem dost lidí. Buď to malé děti co si tu hrají, nebo zamilované páry, pro které je tahle louka, přímo stvořená.
Stoupala jsem do kopce ke stromu a už zdálky jsem viděla, jak někdo sedí na houpačce a houpe se.
" A sakra." Pomyslela jsem si. Zase budu sedět na zemi.
Už jsem stála skoro u houpačky když…
" Zase jdeš pozdě!" rozzlobeně se na mě Lily podívala.
" Taky tě ráda vidím." Odpověděla jsem s úšklebkem. " Moc dobře víš, že chodím vždycky pozdě, hold to patří k mé povaze." Zasmála jsem se.
Lily se pořád mračila.

" To víš no, za ty roky jsem si ještě nezvykla." Vyplázla na mě jazyk. Zamračila jsem se na ni a změnila téma. "Tak, co dneska podnikneme?" Lily zaujala pozici, jako že velice přemýšlí. Nad tím pohledem jsem se rozesmála. Vypadala, jak kdyby snědla citrón. Ta se na mě nechápavě dívala, ale nic neřekla.

" Hm, tak co třeba si jít koupit zmrzlinu a pak něco vymyslíme?" nadhodila.
" Jo jasně, proč ne." Řekla jsem.
Seděli jsme na lavičce se zmrzlinou v ruce a vykládali si. " Teď, když si vzpomínám, nechtěla jsi mi něco říct?" podívala se, na mě Lily. Podívala jsem se na ni a nevěděla, zda ji to říct, nebo ne. Rozhodla jsem se, že ji to řeknu. Čím dřív, tím líp.
" Mám hodně blbou zprávu." Řekla jsem, až s překvapivým klidem.
" Jakou?" chtěla vědět. Nevěděla jsem, jak na její otázku dobře odpovědět, tak jsem na ni vyštěkla:
" Stěhuju se do Ameriky!". Chvíli se na mě dívala nechápavě a po chvíli se začala smát.
" Tak to, byl nejlepší vtip jaký, jsi mi kdy řekla!" smála se dál. Došla mi všechny slova a seděla jsem jak opařená. Když viděla, jak se tvářím přestala se smát.

" Počkej, to jako myslíš vážně?" řekla nevěřícně. Zmohla jsem se jenom na krátké kývnutí hlavou.
Celá šokovaná na mě zírala, ani nevím, jak dlouho to trvalo. Byla to pěkně dlouhá chvíle, než něco řekla.
"Kdy odjíždíš?" pípla skoro neslyšným hlasem.

"30 července." Povzdechla jsem si. Otočila jsem se na ni.
" Lil ani nevíš, jak moc bych tu chtěla zůstat." Neměla jsem daleko k tomu, abych se rozbrečela. Lily už to nejspíš nevydržela a z očí ji tekly slzy. Když jsem se na ni dívala, bylo mi to tak líto. Začala jsem brečet taky. Objala jsem ji.
" Lily, slib mi, že si budeme co nejčastěji volat. Nebo pro mě za mě klidně i psát dopisy, jenom abychom byli ve spojení." Dívala jsem se na ni a utírala si při tom slzy.
" Slibuju." Vzlykala Lily. " Bude se mi po tobě nehorázně stýskat." Smutně jsem se usmála.
" Mě taky, už teď se mi stýská." Poté jsme tam mlčky seděli a dívali jsme se všude kolem. Nebylo nám zrovna do řeči.
Najednou jsem vstala a podívala se na Lily.
" Tak a dost." Řekla jsem rozhodně. " Na truchlení bude čas potom, teď nám zbývá měsíc prázdnin do té doby, než se budu stěhovat, tak si pojďme pořádně ten měsíc užít." Zazubila jsem se.
" Máš pravdu." Usmála se Lil. " Pořádně si ten měsíc užijem."


< Info • 1. kapitola >

Holly Blacková - Daň peklu

9. února 2011 v 20:40 | Sheila

Daň peklu 2

Autor: Holly Blacková
Přeložila: Jana Jašová
Vydáno: 2007
Nakladatelství: Knižní klub
Počet stran: 236
Žánr: Beletrie / Fantasy romány

Postavy: Kaye, Roiben, Jenet, Corny, Špičák, Loužička a další…

Děj:
O šestnáctileté Kaye Fierchové, harcující se po světě s matkou - rockerskou, se povídá, že je divná. Nechodí do školy, vede zvláštní řeči a ustavičně si vymýšlí báchorky, které jí nevěří ani její nejlepší kamarádka Janet. Když se však Kaye povede oživit kolotočového koně s ulámanýma nohama, uhranout Janetina kluka, poté natrefit na zraněného elfa a ještě jí na okno zaťukají skřítčí kamarádí z dětství, je nad slunce jasnější, ýe tu doopravdy něco nehraje. Bodláčnice, Loutnička a Špičák dívce prozradí, že k nim má blíž, než si sama myslí. Proto ji požádají, aby jim pomohla v boji s elfskými mocipány, neboť se naplnila sedmiletá lhůta a jejich národ musí o halloweenské noci přijetím pekelné daně stvrdit své vazalství vůči kouzelnému dvoru Prokletých. Ale pokud by se Kaye odhodlala stát se obětinou, smlouva zůstane nenaplněna a skřítkové by získali svobodu. Dívka prosbu vyslyší a spolu s Janetiných bratrem Cornym pronikne do bezcitného světa Neviditelných, aby se o nich i o sobě
dozvěděla víc. Jakou úlohu však hraje v téhle nemilosrdné říši záhady Roiben, kterého zachránila před jistou smrtí a který je tak přitažlivý? Je celá hra na obětování vážně jenom jako, anebo navzdory všemu skřítčím zjištěním začalo jít do tuhého, protože za celou záležitostí stojí kdosi mocnější a Kaye čeká boj o holý žovpt v kulisách, jež jsme vyhradili snům a pohádkám?

Anne-Laure Bondouxová - Princeta a kapitán

9. února 2011 v 16:15 | Sheila
Princeta a kapitán

Autor: Anne-Laure Bondouxová
Vydáno: Bratislava 2005
Překlad: Eva Procházková
Nakladatelství: Perfekt
Počet stran: 388
Žánr: Dobrodružné

Postavy: Malva, Orfeus, Bagančo a Peppe, Filomena, Finopiko, Archont, Lei, Babijas, Uzmir a další…

Děj: Patnáctiletá princeta Malva, zákonitá dědička galicijského trůnu, mimořádně vzdělaná a sečtělá dívka, má být provdána proti své vůli. Ona však chce o svém životě rozhodovat sama, proto se rozhodne utécti. Bouře zažene její loď daleko na východ k bojovných kočovním kmenům. Prožívá úžasná dobrodružství a s neuvěřitelnou vytrvalostí a houževnatostí překoná všechny překážky. Cestu ji zkříží odvážný kapitán Orfeus, a ona se do něj zamiluje…
Hlavní hrdinové spolu s dalšími pěti členy posádky se musí podrobit zatěžkávacím zkoučkám, v nichž poznávají cenu pravého přátelství a nacházejí smysl života.
Jejich cesta připomíná bájnou dobrodružnou plavku antickým světem a upoutá každého čtenáře.

Můj dojem: když jsem začala číst knížky, což bylo myslím, před třemi roky. Tak tuhle knihu jsem četla jako druhou. Děj mě strašně bavil. A na konci jsem brečela jak pominutá. Pamatuji si ještě, jak jsem tuhle knihu dočítala o přestávce na hodině klavíru. Chtěla jsem ji strašně moc dočíst a konečně vědět jak to skončí.
Nikdy by mě nenapadlo, že to nakonec skončí takhle. Ne všechny knihy končí happy-endem L.
Když jsem tuhle knihu četla po druhé, což bylo o Vánocích, už jsem nebrečela, neboť jsem ji už četla a konec mě už nijak extra nedojal jako po prvé..:)

Seznam 2011

8. února 2011 v 20:37 | Sheila |  Knihy
Začal nám Nový rok a s tím i nově přečtené knížky :) ..Vždy na konci měsíce sem přidám knížky, které jsem přečetla..Ale nevím zda se v měsící únor nějaká vůbec objeví..=)


LEDEN (4 knihy; 1326 stran)

Philip Pullman - Jeho temné esence - Jedninečná nůž
Fiona McIntosh - Převtělení - Krev a vzpomínky
Fiona McIntosh - Převtělení - Most duší
Margit Sandemová - Sága prokletých - Morová rána

ÚNOR (4 knihy; 1250 stran)

Fiona McIntosh - Převtělení - Most duší
Patricia Briggs - Měsíční píseň
Patricia Briggs - krevní pouto
P.C Castová - Kristin Castová - Škola noci - Označená

Rick Riordan - Percy Jackson - zloděj blesku

7. února 2011 v 17:59 | Sheila
Percy Jackson - zloděj blesku

Autor: Rick Riordan
Ilustrace ( obálka ): Nakladatelství Fragment
Překlad: Dana Chodilová
Vydáno: 2009
Nakladatelství: FRAGMENT
Počet stran: 399
Žánr: Beletrie / Fantasy

Postavy: Percy Jackson, Annabeth, Grover, Cheirón, Poseidon, Dio, Luk a další...

Děj: Jmenuji se Percy Jackson..
Do teď jsem si myslel, že jsem obyčejný kluk, kterého čeká vyhazov ze školy.. Zjistil jsem ale, že můj otec je Bůh z  Olympu. Moje učitelka se proměnila v krvavou příšeru a kamarád je satyr. Všichni na mě mají spadeno a podezřívají mě z krádeže blesku, zbraně mocného Boha Dia. Musím dokázat svou nevinu a najít ukradený blesk a s ním i zloděje.

Můj dojem: Musím přiznat, že tahle knížka mě zrovna moc nebavila. Už jsi ani moc nevybavuji jak přesně to bylo. Film který natočili podle téhle knížky je dost jiný. Ale vím, že film je rozhodně lepší.

Sara Dougles - Muž z hvězd

7. února 2011 v 17:25 | Sheila
Muž z hvězd 2

Autor: Sara Douglass
Ilustace ( obálka ): Jan Patrik Krásný
Překlad: Veronika Krajňanská
Vydáno: 2009 Ostrava
Nakladatelství : FANTOM Print
Počet stran: 433
Žánr: Beletrie / Fantasy

Postavy: Axis (válečná sekera), Gorgael, Faraday (přítel stromů), Hvězdný poutník, Rivkah (Zlaté pírko), Azhure, Timozel, Jayme (brat- velitel), Vranní chochol, Volný pád, Pěnice, Magariz, Ogden, Veremund, Jack a Yr ( strážci), Vlčí hvězda a další …
Děj: Axis je Muž z hvězd, jehož osudem je sjednotit tři národy světa. Podle Proroctví porazí Axis svého nevlastního bratra, obnoví Tencendor a najde zrádce ve svém táboře. Proroctví také předpovědělo, že bude muset učinit mnoho rozhodnutí, aby osud naplnil…
Zatímco Azhure zkoumá své nové schopnosti ikarijské Zaklínačky a Faraday znovu vysazuje prastaré Matčiny lesy, zákeřný Gorgael plánuje Axisův pád a ovládá nebe ledem, děsem a masožravými gryfy…
Můj dojem: Poslední díl triologie, která skončila poněkud smutně, ale i přesto z toho vyšel happy-end. V téhle knize toho bylo poněkud víc. Všechno se krásně vyřešilo a vše bylo, jak má být.

Sara Dougles - Ikarijský zaklínač

7. února 2011 v 17:10 | Sheila
Ikarijský zaklínač

Autor: Sara Douges
Ilustrace ( obálka ): Jan Patrik Krásný
Překlad: Veronika Krajňanská
Vydání: Ostrava 2008
Nakladatelství: FANTOM Print
Počet stran: 435
Žánr: Beletrie / Fantasy

Postavy: Axis (válečná sekera), Gorgael, Faraday (přítel stromů), Hvězdný poutník, Rivkah (Zlaté pírko), Azhure, Timozel, Jayme (brat- velitel), Vranní chochol, Volný pád, Pěnice, Magariz, Ogden, Veremund, Jack a Yr ( strážci), Vlčí hvězda a další …

Děj: Axise tíží dvojí břemeno: proroctví a válka. Podařilo se mu splnit první část věštby, stal se Mužem z hvězd, a nyní musí sjednotit tři národy, které v zemi žijí.

Jeho osudem je vést armádu, postavit se svému zákeřnému bratrovi a získat zpět kontrolu nad Tencendorem, který kdysi býval největší zemí na světě.
Jeho osudem je být polapen mezi dvěma ženami, které miluje: jedna je ztělesněním ušlechtilosti, krásy a inteligence, druhá je ohnivá a lstivá válečnice.
Jeho osudem je bojovat o každou píď se zvrhlým Gorgaelem, šíleným netvorem, jenž touží zničit vše, za co Axis bojuje…

Můj dojem: Tahle knihla je samozřejmě lepší než ta první. Ztrhující děj, který mě přímo uchvátil.
Axise čeká výcvik na Rozeklané hoře se svou rodinou. Konečně zjistí, kdo je a oprostí se od lží Seneschalu. Mimo se zamiluje do Azhure, (což mě nehorázně nasralo!) ale váhá. Pořád miluje
Faraday.
Myslela jsem, že někoho uškrtím. Nic jsem proti Azhure neměla. Měla jsem ji ráda, ale Faraday taky. Takže mě nehorázně nasralo , když Faraday Axis tak podvedl.

Sara Dougles - Válečná sekera

7. února 2011 v 16:49 | Sheila
Válečná sekera
Autor: Sara Dougles
Ilustrace (obálka) : Jan Patrik Krásný
Překlad: Veronika Krajňanská
Vydáno: Ostrava 2008
Nakladatelství: FANTOM Print
Počet stran: 405
Žánr: Beletrie / Fantasy

Hlavní postavy: Axis (válečná sekera), Gorgael, Faraday (přítel stromů), Hvězdný poutník, Rivkah (Zlaté pírko), Azhure, Timozel, Jayme (brat- velitel), Vranní chochol, Volný pád, Pěnice, Magariz, Ogden, Veremund, Jack a Yr ( strážci), Vlčí hvězda a další …

Děj:
Tisíc let žili Achařané poklidným a bohatým životem. Chránily je vysoké, nepřekročitelné hory a Seneschal, bratrstvo, které vyznávalo tajuplnou Cestu pluhu a otevíralo cestu k velkému bohu Artorovi. Avšak Bezpečí Acharu je ohroženo, probouzí se prastaré proroctví, které předpovídá návrat Zapovězených. Celou zemi svírá nepřirozená zima a Pán ledu, Gorgael, přesouvá armády odpornách přízraků a ledových červů na jih. Vypadá to, že se mu nikdo nedokáže postavit…

Můj dojem: Ze začátku jsem to moc nepochopila. Hlavně to jak se narodili Axis s Gorgaelem. Četla jsem to myslím dvakrát dokola, než jsem to konečně pochopila. Někdy mám vážně hodně dlouhé vedení, ale to není nic nového. :P
Knížka je velice zajímavá, ale myslím, že se dá lehko předvídat. Také mám pocit, jako by Axis, hlavní postava byl typ Mary- Sue, dokonalý chlap. Jinak myslím, že knížka má skvělý děj.

Je to o tom, že jsou tři národy, které si říkají Ikarii, Avar a Achar. Ikarii je ptačí národ. Mají křídla a svou moc čerpají z hvězd. Avar jsou bytosti z lesa a čerpají sílu pomocí Matky. Naopak Achar jsou obyčejní lidé, kteří se modlí s Artorovi - Bohovi pluhu. Jejich nenávist a strach k Ikarii a Avar je vedla k tomu, aby káceli lesy a vyhnali tak oba národy daleko od jejich domova.
Jedině Muž z hvězd je dokáže znovu sjednotit do jednoho království - Tencendoru a oprostit tak zemi od lží, které po zemi rozšířil Seneschal.

Fiona McIntosh - Převtělení - Myrrenin dar

7. února 2011 v 16:12 | Sheila
Převtělení 1

Autor: Fiona McIntosh
Ilustrace (obálka): Jan Patrik Krásný
Vydáno: Ostrava 2007
Překlad: Kateřina Niklová
Nakladatelství: FANTOM Print
 Počet stran: 395
 Žánr: Beletrie / Fantasy

Hlavní postavy: Wyl Thirsk, Celimus, Alyd Donal, Valentyna, Romen Koreldy, Ylena, Gueryn le Gant, Elspyth, Fynch, Darebák

Děj: Po celá staletí bojovali generálové z rodu Thirsků po boku králů Morgravie, žádný z nich však nepřísahal věrnost panovníkovi tak krutému, jako je Celimus. Když Celimu Wyla Thirska přinutí, aby se stal svědkem mučení Myrren, mladé ženy, obviněné z čarodějnictví, Wyl se obává, že bude prvním z rodu, který zradí krvavou přísahu. V čele nesourodé skupiny žoldáků je Wyl vyslán na diplomatickou misi do sousední říše, nemůže však věřit nikomu. Na každém kroku se setkává se zradou a začíná přemýšlet, jestli se vůbec vrátí domů živý. Ale Myrren, jež byla Wylovi vděčná za soucit, který vůči ní projevil, mu dala mocný " dar". Ve Wylově životě nastane neočekávaný zvrat…a pozná, co je to převtělení.


Můj dojem:
Tahle trilogie mě vážně hodně zaujala. Nesmírně moc mě bavila a řekla bych, že je to zatím nejlepší kniha, kterou jsem kdy četla… Když jsem ji dočetla, nemohla jsem se dočkat, až si přečtu druhý díl. Ovšem štěstí mi moc nepřálo a v knihovně nebyla k sehnání. Někdo ji měl furt půjčenou. Vždycky když jsem do knihovny přišla, byl tam vždy jenom první a třetí díl. Uvažovala jsem, že si vezmu ten třetí, ale já to musela číst prostě popořadě, jinak by se mě to potom už nebavilo. Myslím, že za nějaký rok bych si ji určitě ráda přečetla znovu..:P ..Je velice napínavá a nikdy jsem nevěděla co se tam stane a když jsem něco předpokládala, stalo se tam úplně něco jiného. Prostě úžasná kniha. Doporučuji přečíst! ..:)

Seznam 2010

6. února 2011 v 21:29 | Sheila |  Knihy
ČERVENEC (4 knihy; 1672 stran)


SRPEN (5 knih; 1480 stran)

L. J. Smith - Upíří deníky
Alexander Dumas - Robin Hood
Michaela Burdová - Poselství jednorožců - Strážci dobra
Neil Gaiman - Kniha hřbitova

ZÁŘÍ ( 1 kniha; 234 stran)

Michaela Burdová - Poselství jednorožců - Zrádné hory Dragon

ŘÍJEN (1 kniha;  386 stran)

Philip Pullman - Jeho temné esence - Zlatý kompas

LISTOPAD (4 knihy;  1720 stran)

Michaela Burdová - Poselství jednorožců - Záchrana Lilandgarie
Meg Cabotová - V kůži supermodelky
Riderick Gordon and Brian Williams - Ztracený svět v podzemí
Henry H. Neff - Tajemství gobelínu - Probuzení Astarotha

PROSINEC ( 2 kniha; 667)

Richelle Mead - Vampýrská akademie

Počet knih: 17
Počet stran: 6159

Seznam 2008 - 2009

6. února 2011 v 20:38 | Sheila |  Knihy
2008  (7 knih; 2863 stran)

Stephenie Meyerová - Stmívání
Stephenie Meyerová - Nový měsíc
Stephenie Meyerová - Zatmění
Stephenie Meyerová - Rozbřesk
George R.R. Martin - Ledový drak
Flavia Bujorová - Kameny osudu
J.K Rowlingová - Harry Potter a princ dvojí krve

2009 (14 knih; 3343 stran)

Justin Somper - Vampiráti - mořští démoni
Jonathan Stroud - Amulet Samarkandnu
Jonathan Stroud - Golemovo oko
Jonathan Stroud - Ptolemaiova brána
Darren Shan - Madame Okta
Darren Shan - Upírův pomocník
Darren Shan - Krvavé chodby
Darren Shan -  Upíří hora
Darren Shan - Zkoušky smrti
Darren Shan - Upíří kníže
Darren Shan - Lovci z přítmí
Darren Shan - Spřeženci noci
Darren Shan - Zabijáci úsvitu

Počet knih za 2 roky : 21
Počet stran: 6206

Dvojče - 2. kapitola

6. února 2011 v 13:41 | Sheila
< 1. kapitola • 3. kapitola >

Probudila jsem se tak akorát, což mi připadalo vážně divné. Vždycky mi hrozně trvá, než vstanu. Nachystala jsem si všechny učebnice a potřebné pomůcky, které jsem nechala ležet na posteli, protože
jsme ještě neměli rozvrh hodin. Dala jsem si pořádnou sprchu. Vysušila si vlasy, namalovala a oblékla svůj nový hábit, na kterém už byl znak mé koleje. Moje spolubydlící, už v pokoji nebyli. Vyšla jsem z pokoje a zamířila do společenské místnosti. K mému údivu, tam na mě čekali kluci. Těmi kluky nemyslím nikoho jiného než Jamese, Siriuse, Remuse a Petera.
" Ahoj" pozdravila jsem s úsměvem.
" No konečně. Vám holkám to vždycky tak trvá." ušklíbl se Sirius.
" No ty máš co říkat Siriusi, nevím, kdo vždycky před zrcadlem stojí aspoň hodinu." ozval se Rem. Začala jsem se s Jamesem smát. Sirius Rema obdařil vražedným pohled, že se dívím že je Remus stále s námi mezi živými.
Byla jsem ráda, že na mě počkali. Ještě jsem se tady nevyznala, takže bych se určitě ztratila, a do Velké síně bych ani nedorazila. Společně jsme prošly portrétem Buclaté dámy a zamířili na snídani. Cestou jsem se rozhlížela a dávala pozor, abych příště trefila sama. Když jsme dorazili do Velké síně, většina spolužáků, už tam byla. Vešla jsem spolu s kluky. Nešlo přehlídnout, jak skoro každá holka zamilovaně hledí na Jamese, nebo Siriuse. Musela jsem se nad tím ušklíbnout. Sedli jsme si na svoje místa, tentokrát jsem si sedla vedle Remuse. Mohla jsem se kochat pohledem na Jamese. Vážně se mi líbil. Jak jsem ho pozorovala, vůbec jsem si nevšimla, že k nám došla profesorka McGonagallová. Začala jsem vnímat, až když do mě Remus mírně strčil. Rozdala nám rozvrhy a já si jeden od ní neochotně vzala. Podívala jsem se, co mě tu čeká za nádheru.
" No to si děláte prdel!?" vykřikla jsem.
" Co je?" zajímal se James. Nadhodila jsem znechucený úšklebek.
" Pondělí, a první hodinu máme lektvary a rovnou dvouhodinovku. A k tomu všemu ještě se Zmijozelem. Zabijte mě někdo!" skučela jsem.
" To jako fakt?" vykřikl Sirius stejně zhnuseně jako já.
" Jak vidím, taky je asi nemáš zrovna rád, co?" optala jsem se.
" Myslíš Zmijozel, nebo ty lektvary? Ušklíbl se.
"Oboje." Zašklebila jsem se.
"Nenávidím Zmijozel a nesnáším lektvary." Šklebil se.
Poprosila jsem kluky, jestli by mi někdo nechtěl ukázat cestu do nebelvírské společenské místnosti. Cesta se mi úplně vykouřila z hlavy. Nabídl se James, že si sebou taky nevzal žádné učebnice. Cestou jsme si vykládali, když na Jamese zavolala nějaká holka. Musela jsem připustit, že byla vážně hezká.
" Ahoj Jamesi" usmála se na něj.
" Ahoj Kate, potřebuješ něco?" zeptal se.
" Jenom se chci zeptat, na kdy plánuješ konkurz na famfrpál?" zeptala se.
" Ještě nevím, ale dám ti vědět" rozloučil se s ní a otočil se zpět ke mně. Šli jsme mlčky vedle sebe, když jsem se zeptala.
" Proč se tě ptala na famfrpál?
" No, nejspíš protože jsem kapitán" poškrábala se ve vlasech. Zastavila jsem se uprostřed chodby a nevěřícně jsem se na něj zadívala.
" Páni, to jako fakt?"
" Jo." zazubil se
" Ty hraješ famfrpál?" zajímal se.
" Vlastně ne, ale miluju létání na koštěti. Táta mě minulý rok vzal na mistrovství světa ve famfrpále. Musím říct, že to bylo vážně skvělé. Možná bych to chtěla někdy zkusit, ale myslím, že na to moc nejsem, spíš se vždycky radši jenom proletím." rozvykládala jsem se. James mě sledoval a poslouchal. Bavili jsme se o famfrpále a vysvětloval mi spoustu věcí, které jsem neznala. Byly jsme tak zabraní do rozhovoru, že jsme si ani nevšimli, že stojíme před portrétem Buclaté dámy.
" Znáte heslo?" ozvalo se z portrétu.
" Láska" odpověděli jsme zaráz. Vešli jsme a šli si do svých pokojů pro učebnice. Za chvíli jsme už běželi do sklepení, kde jsme měli mít dvouhodinovku lektvarů. Za deset minut začínala hodina. Bylo nám jasné, že to nestihneme včas. Běželi jsme celou cestu. Dorazily jsme, o dvě minuty pozdíš. Otevřely jsme dveře a vešli do učebny. Všechny pohledy ve třídě se na nás upřely.
Lektvary učil zavalitý malý pán. Jmenuje se profesor Křiklan.
" Můžete mi říct, proč jdete pozdě, hned první den?" upřel na nás svoje malé oči. James, už chtěl něco odpovědět, ale předběhla jsem ho.
" No víte, pane profesore, to bylo tak. Šli jsme si s Jamesem pro učebnice, které jsme si nechali ve svých pokojích. Chvíli nám trvalo, než jsme se z Velké síně dostali do společenské místnosti. A když jsme se vydali potom do sklepení, tak mě James zastavil. Říkal, že potřebuje jít nutně na velkou a že už to dál nevydrží. Hrozně dlouho mu to trvalo. A já byla tak hodná, že jsem na něj počkala. Proto jdeme oba pozdě." Usmála jsem se omluvně. Na to se celá třída dala do smíchu. I profesorovy cukaly koutky úst.
" No dobrá posaďte se, ale pro příště ať se to už neopakuje." Řekl.
" Ale pane profesore, protestovala jsem, nikdy nevíte, kdy to může na Jamese zase přijít. Takže vám nic slíbit nemůžeme." Snažila jsem se nesmát, ale zdá se, že třída už to nevydržela a začala se smát ještě víc.
" Dobrá, hlavně si už sedněte, vy slečno, si sedněte vedle Kate."
" Ano pane profesore." Odpověděla jsem. James si sedl vedle Siriuse. Seděli v poslední lavici. Když jsem se na něj podívala, díval se na mě. Kdyby mohl pohled vraždit, už bych ležela pod kytičkami. Zazubila jsem se na něj a vyplázla jazyk.
" To si s tebou ještě vyřídím." Procedil mezi zuby. Všimla jsem si, že ta holka, vedle které jsem si sedla, je ta se kterou mluvil James, když jsme si šli pro učebnice. My jsme seděli před Jamesem a Siriusem.
" Ahoj." Pozdravila jsem.
"Ahoj." Usmála se mile. " Jsem Kethleen Richardsová. Říkej mi Kate." Natáhla ke mně ruku.
" Já Siellen Foxová. Říkej mi Ell." Dala ji svou ruku a usmála se na ni.
" Musím říct, že jsi pěkně ztrapnila Jamese." Tiše se smála.
" Nějak mi to nedalo a prostě jsem plácla první věc, co mě napadla. Navíc mě strašně baví provokovat lidi." Zazubila jsem se na ni. Jenom kroutila hlavou.
Dělali jsme zrovna jakýsi lektvar, který mi vůbec nešel. Můj kotlík vybouchl a já odletěla dobrých pár metrů, kde jsem narazila na jakousi skříň a sesunula se k zemi. Nejspíš jsem tam hodila něco, co tam nejspíš nepatřilo. Nikdy mi lektvary nešli. Cítila jsem, jak mi něco horkého stéká po krku. Cítila jsem tupou bolest v hlavě. Šáhla jsem si na místo, kde mě to bolelo. Z hlavy mi tekl proud krve. Začínala jsem špatně vidět. Všechno se mi mlžilo. Poslední co jsem postřehla, bylo, že mě něčí silné paže zvedli do náruče a někam nesly. Potom jsem upadla do bezvědomí.
Když jsem otevřela oči, světlo mě oslepilo. Byla jsem nucena oči znovu zavřít. Pomalu jsem je otevírala a zvykala si na náhlé světlo. Když už jsem si zcela zvykla, rozhlížela jsem se, kde to vlastně jsem. Byla jsem ve školní ošetřovně. Najednou se ozvalo někde blízko mě.
" Zavolejte madam Pomfreyovou, už se probírá." Otočila jsem hlavu po hlase. Vedle mě seděli kluci. Pomalu jsem se posadila na postel.
" Co tu vlastně vůbec dělám?" zeptala jsem se jich.
Ozval se Sirius. " Si nepamatuješ, jak jsi začala lítat?" pobaveně se na mě culil.
" No jo, vlastně." Praštila jsem se do čela. " Au, do háje, moje hlava." Zanadávala jsem. Až teď jsem si všimla, že mám hlavu omotanou obvazem. Dokonce i mumia určitě vypadá líp, než teď já, přemýšlela jsem. Už si vzpomínám, narazila jsem na dveře a potom jsem spadla do bezvědomí.
" Jak jsem se sem vlastně dostala?" zvedla jsem zvědavě své obočí.
" James tě sem donesl" řekl prostě Remus.
" Aha, díky" usmála jsem se na Jamese.
" Pro tebe cokoli, krásko." Mrkl na mě. Odvrátila jsem hlavu, aby neviděli, jak se červenám.
" Proč nejste na hodině?" nadhodila jsem.
" Protože, už je dávno po vyučování." Odpověděl Remus.
" Cože? To jsem byla v bezvědomí, tak dlouho? Páni. První den a já jsem už na ošetřovně. Jako neřekla bych, kdybych sem sama někoho poslala, ale že mě oddělá jeden kotlík, taky dobrý."Mumlala jsem si pro sebe. Ale kluci to slyšeli. Začali se pobaveně smát.
" Myslím, že jsem tady byla už dlouho, takže už můžu jít." S tím jsem se zvedla. Ale v tom vtrhla do dveří madam Pomfreyová.
" Kampak si myslíte, že jdete, mladá dámo. Okamžitě si lehněte zpátky, nebo vás tam vlastnoručně dostanu." říkala, už ode dveří, když mě uviděla.
" Ale madam, já jsem už zcela v pořádku." Protestovala jsem.
"Pokud vím, tak ošetřovatelka jsem tady já a ne vy." To už stála u mé postele a cpala mi nějaké nechutné lektvary,  které jsem musela s donucením vypít. Prohlédla mě. Podívala se na mou ránu na hlavě.
" No myslím, že už můžete jít, ale jenom protože je první školní den, jinak bych vás tady nechala minimálně další týden." Prohlásila a odešla. Na nic jsem nečekala a šla hned pryč, kdyby si to náhodou rozmyslela. Kluci mě následovali. Cestou z ošetřovny do mě někdo silně vrazil. Skončila jsem na zemi. Ještě mě celkem bolela hlava a ten náraz tomu moc nepomohl. Zvedla jsem se ze země a chtěla se podívat, do koho jsem to vrazila.
" Ty krávo, čum na cestu!" zařval na mě jakýsi blonďáček, který si o sobě nejspíš dost myslel. Vlasy měl dlouhé pod ramena. Aristokratickou tvářičku. Přímo andělskou. Oči měl modré.
Na první pohled vypadal pěkně, ale na můj vkus až moc zženštile. Podívala jsem se do jeho očí, byli ledové a bodaly jako tisíc nožů. Až po chvíli jsem si uvědomila, co mi řekl. Kolem nás se začali shromaždovat lidi a pozorovali nás, co se bude dít.
" Co tady řveš jak pavián! A navíc to tys vrazil do mě. Kup si brýle jestli nevidíš. Nemůžu za to, že si slepý. Tak tady na mě laskavě neřvi!" obořila jsem se na něj.
" Co jsi to řekla, ty malá mudlovská šmejdko?!" zasyčel zlostně.
" Oh, copak jsi neslyšel barbínko? Takže ty jsi slepej a dokonce i hluchej. A mozek ti beztak taky chybí. Jsi si jistý, že patříš do Bradavic a ne do polepšovny?" zeptala jsem se přehnaně sladce.
Studenti, kteří stáli kolem a pozorovali nás, se začali spolu s Pobertama pochechtávat.
" To jsi přehnala, ty děvko!" vykřikl a vytahoval si hůlku. Chtěl na mě poslat nějakou nepěknou kletbu. Já ale měla hůlku dávno v ruce. Poberti byli hned v pozoru a hůlky měli taky připravené. "EXPELIARMUS!" Zahřměla jsem dřív, než stihl vykřiknout tu svou. Nečekal to a hůlka mu vylétla z ruky. Nečekala jsem na nic a poslala na něj další kouzlo.
"Tarantallegra." namířila jsem na něj.
Ozval se smích na všechny strany. I já jsem se za břicho popadala, až mi tekly slzy. To byste nevěřily, jak směšně vypadal. Začal uprostřed chodby stepovat. Samozřejmě proti své vůli.
" Ty čůzo, hned to zruš!" vřískal. Jak to řekl, začali jsme se smát ještě víc. Kluci se váleli po zemi a drželi se za břicho. Zašklebila jsem se na něj a řekla.
" Copak on nám nezavře pusinku?" namířila jsem na něj hůlkou a poslala na něj další kouzlo. Jeho blonďaté vlasy, na kterých si nejspíš hodně zakládal, se změnily na růžové dredy. A jeho školní hábit na baletní růžovou sukínku s baletními střevíčky. Potom bílé tričko na ramínka a pod sukní měl bíle punčochy. Myslela jsem, že umřu smíchem. To bylo vážně něco. Vypadalo to strašně komicky. Po nějakých dvaceti
minutách jsem kouzla zrušila. To byste nevěřili, jak rychle zdrhl. Chudák na to se jen tak nezapomene. Když jsem se vrátila do pokoje. Seděli tam tři holky a vykládali si. Jednu jsem poznala, byla to Kate Richardsová. Byla jsem ráda, že aspoň někoho znám a jak to tak vypadá, budeme spolem i bydlet.
" Ahoj." Usmála jsem se na holky.
" Ahoj." Odpověděli všechny unisono.
" já jsem Siellen Foxová, říkejte mi Ell." Představila jsem se jim.
" Já jsem Morgan Samuellsová." Představila se drobná blondýnka s modrýma očima. Vypadala mile a vyzařovala z ní laskavost.
" A já jsem Sam Uliová." Řekla ta poslední. Měla hnědé rovné vlasy. V očích ji hráli ďábelské jiskřičky. Byla trochu panovačná. Přišlo mi, že je až moc hubená.
" A mě už znáš." Ozvala se Kate. Kate měla krátké černé vlasy. Hnědé, až jantarové oči. Střední postavu. Nebyla tlustá ani hubená, tak akorát. Usmála jsem se na všechny.
"odkud jsi se přestěhovala?" ptala se Sam zvědavě.
" Z Francie." Odpověděla jsem a sedla si na svou postel.
" To jsi teda chodila do Krásnohůlek?" řekla teď zase Morgan.
" jo." Usmála jsem se. Potom se mě dál vyptávaly a já jim ochotně odpovídala. Měla jsem takový pocit, že jsem si našla kamarádky. Poté jsme zalehly do postele a šly spát.

< 1. kapitola • 3. kapitola >

Dvojče - 1. kapitola

6. února 2011 v 13:37 | Sheila


Žvást: Trvá mi strašně dlouho, než napíši jednu celou kapitolu. Nikdy mi moc nešli slohovky. když jsem jednou psala slohovku a dala ji přečést taťkovi, prohlásil, že je děsná. Vytrhl mi ji ze sešitu a napsal ji sám. =)




•••


Dvojče - Prolog

6. února 2011 v 13:31 | Pája

Když jsem se probudila, do mého pokoje začaly přes natažené závěsy pronikat první sluneční paprsky, které mi svítily do obličeje. Vstala jsem z postele, ve které bych nejraději zůstala celý den a odšoupala jsem se do koupelny, kde jsem si dala pořádnou horkou sprchu a ještě vyčistila zuby, jako každé ráno. Poté jsem se oblékla do černého trička s krátkým rukávem a k tomu jsem si oblékla tmavě modré džínové kraťasy. Mírně jsem se nalíčila, rozčesala vlasy, což mi nějakou dobu trvalo a šla na snídani. Ještě jsem si tady pořádně nezvykla.

Rozcestník

6. února 2011 v 12:51 | Sheila |  Povídky

Fan fiction Harry Potter


Název: Dvojče
Info: Siellen Foxová se spolu s rodiči přistěhovala do Anglie, kde začne chodit do školy Čar a kouzel v Bradavicích. S přátelí se s Poberty a zamiluje se do záškodníka Jamese Pottera. Co se stane, když zjistí že Bradavice navštěhuje její bratr, kterého v životě neviděla a netušila, že nějaké vůbec má..?
Postavy: Sirius Black, James Potter, Remus Lupin, Siellen Foxová, Kethleen Richardsová, Severus Snape, Peter Pettigriew, Lucius Malfoy, Belatrix Blacková, Morgan Samuellsová a Sam Uliová
Žánr: Dobrodružné
Kapitoly: Prolog, 1., 2., 3., ...
Stav: ROZEPSANÁ


Název: Samantha Morganová
Info:
Postavy: Samantha Morganová, Lily Evansová, Poberti, Rose Fireová, Emily lightová, Severus Snape a další ...
Žánr:
Kapitoly: Prolog, 1., 2., 3., ....
Stav: ROZEPSANÁ

Fan fiction Naruto

Název: Sussanah Cross
Info: Sussanah Cross je dívka, která zradila svou vesnici a přidala se k tajné organizaci. Brzy ji ale došlo, že to byla její největší chyba a chce to nějak napravit. Riskuje svůj život, aby napáchala svou chybu. Jak to všechno dopadne?
Žánr: Dobrodružné
Kapitoly: Prolog, 1., 2., 3., .....
Stav: ROZEPSANÁ

Originální povídky

Název: Nový domov
Info: Sandra se stěhuje do Ameriky. Začne chodit do nové školy, kde si zrovna nepadne do oka s místními holkami. Dělají ji ze života peklo. Ztrapňují ji na každém kroku a každému navykládali o ní všelijaké hnusné historky, jenom proto, aby se s ním nikdo nebavil. Jak se s tím Sandra vypořádá? Najde se nějaké kamarády, kteří ji s tím pomohou a budou ji oporou? Nebo na to všechno bude sama?
Žánr:
Kapitoly: Prolog, 1., 2., 3., .....
Stav: ROZEPSANÁ