Jsem skoro 15-ti letá holka, která je závislá na anime a
četbě mangy. Ráda čtu knihy a proto jsem se rozhodla,
že zkusím napsat nějaké povídky. Jsem začítečník, tak
prosím buďte shovívavý až to budete číst. Nehleďte na
chyby, bude jich tam dost. Čeština není zrovna můj
oblíbený předmět. =)





Samantha Morganová - 1. kapitola

2. března 2011 v 20:50 | Sheila

Dorazili jsme akorát, když Křiklouš otevíral dveře. Sedla jsem si na svoje místo ve třetí lavici a Lily jako vždy do první. Lily seděla s Emily, kterou lektvary také bavili, ale nebyla tak dobrá jako Lil. Lily se vyrovnal maximálně Severus Snape. Já si sedla s Rose. Za náma seděli nějaké dvě pipiny, které furt tleměli na Siria a Jamese, div jim nekamali sliny z pusy.
" Bože, jak já nechápu, co na nich furt vidí?" řekla jsem znechuceně. Byla s nimi sranda to jo, ale jinak to byli nemachrovaní frajírci, kteří si o sobě myslí víc jak sám Luciusek.
" Taky to nechápu." Ozvala se Rose. " Ale musím říct, že to jsou fakt fešáci. No jinak by po nich nejelo tolik slepic." Odfrkla si.
" Jo to máš pravdu." Kývla jsem hlavou na souhlas. Dělali jsme zase nějakej pošahanej lektvar. Feli Closis, nebo jak se to jmenovalo. Lektvar měl mít žlutou barvu. Nechápu teda, jak se mi z toho udělala smaragdově zelená břečka, která vypadala dost nechutně.
Křikla procházel třídou a prohlížel si naše výtvory.
" Výborně slečno Evansová. Máte to nejlepší jako vždy. Samozřejmě spolu, tady s panem Snapem." Usmál se na Lily a Severuse. Chtělo se mi normálně blejt, tohoto chlapa jsem fakt nemusela. Stačilo mi jednou, když mě Lily přemluvila, ať sní jdu na ten večírek, co pořádá pro své oblíbence. No děs to byl. Museli jsme na sebe hodit jakousi róbu jak ze středověku a navíc tam byla nehorázná nuda. Když došel ke mně šokovaně vykřikl.
" Slečno Morganová, co jste s tím provedla?"
" Nic, co by." Odpověděla jsem klidně. Najednou začal kotlín divně bublat. Teď jsem si všimla, že jsem ještě nezhasla oheň. Já radši odstoupila několik kroků do zadu, protože jsem si byla jistá tím, že se něco stane. A taky, že jsem měla pravdu. Kotlík najednou vybuchl přímo Křiklovi do tváře. Strašně se mi chtělo smát, ale vydržela jsem to. Začala jsem kašlat, abych zamaskovala smích, který mi trochu unikl. Ale zdá se, že studenti okolo mě to nevydrželi. Řehtali se, až se za břicho popadali.
" Slečno, dnes v sedm u mě v kabinetě, kde si odpykáte školní trest." Rozzlobeně se na mě díval.
" Ano pane profesore." Řekla jsem otráveně. Zazvonil zvonek na konec hodiny a já se vyřítila z učebny jako tajfun. Lily mě na chodbě doběhla.
" Bože to je debil." soptila jsem. " Šak se nic nestalo, copak já můžu za to, že ten kotlík vybouchl!"
" Kdyby sis dávala větší pozor, tak se to nestane." Řekla naše moudrá Lily. Chtěla jsem ji uškrtit.
Radši jsem to nijak dál nekomentovala a vydali jsme se na další hodinu. Jako další jsme měli bylinkářství. Absolutně nevím, o čem hodina byla. Usnula jsem hned po prvních deseti minutách. Vzbudil mě až zvonek, který ukončil konec hodiny. Poté jsme měli ještě péči o kouzelné tvory a přeměňování. Když konečně skončili všechny hodiny, šla jsem na oběd. Měla jsem už dost pořádný hlad. Naložila jsem si na talíř horu brambor a k tomu kuřecí stehno. Po obědě jsem šla do knihovny. Nebyl tam samozřejmě nikdo jiný než Severus Snape. Byl celkem divnej. Očividně se s nikým moc nebavil, jenom furt četl knížky o černé magii. Myslím, že ho černá magie fascinovala, jinak si myslím, že není úplný zmijozelák. Řekla bych, že by mohl být celkem v pohodě, kdyby furt nelozil za zadkem Luciusovi. Hodila jsem Snapea za hlavu a šla hledat nějakou knihu, kterou bych si mohla přečíst. Když jsem procházela mezi policemi s knížkami a všechny si prohlížela, zaujala mě jedna kniha, která se jmenovala Jak se stát zvěromágem. Vždycky jsem si myslela, že by bylo skvělé proměnit se v nějaké zvíře a být úplně volná. Často jsem přemýšlela, v jaké zvíře bych se proměnila. Chňapla jsem po knize a nemohla se dočkat, až si ji přečtu. Chtěla jsem být zvěromágem i kdybych musela být neregistrovaná. Bylo by to navíc něco vzrušujícího a dobrodružného. Hledala jsem ještě knihu do bylinkářství, abych si mohla napsat esej. Měli jsme za úkol napsat o jakési rostlině, která mě absolutně nic neříkala. Nemohla jsem ji najít, takže jsem usoudila, že si ji někdo půjčil, což nebylo dobré pro mě. Absolutně jsem nevěděla, jak tu esej mám napsat, protože jsem nevěděla niv o té rostlině, o které tu esej máme napsat. Už jsem byla pomalu z knihovny venku, když se ozvala hrozná rána. Vrátila jsem se zpátky, abych zjistila, co to bylo. Snapeovi spadla nechutně tlustá knížka, kterou bych si snad na přečtení nevzala ani já a to jsem měla knížky ráda. Když jsem se podívala na jeho stůl, všimla jsem si, že má knihu, kterou jsem potřebovala na esej do bylinkářství. Měl jsi otevřenou na stole. Nejspíš dostali stejný úkol, nebo si ji chtěl jenom přečíst, i když o tom pochybuju. Šla jsem k němu.
" Hej, můžu si k tobě sednout? Potřebuji tu knihu, kterou máš na stole. Podívala jsem se na něj. V jeho pohledu bylo něco jako. Vypadni. Povzdechla jsem si, když pořád neodpovídal. Sedla jsem si k němu. Podíval se na mě jak na magora. Pokřiveně jsem se na něj usmála.
" Tak hele. Možná jsem z Nebelvíru, ale to neznamená, že si k tobě nemůžu sednout. Budeme prostě zticha a já si půjčím tu knihu do bylinkářství." Řekla jsem a vytahovala si brk a pergamen. Nic neřekl, ale posunul knihu doprostřed. Usmála jsem se, ale tak, aby si toho nevšiml. Potichu jsme psali esej do bylinkářství. Snape se po nějakých patnácti minutách zvedl. Uklidil si své místo a bez jediného slova odešel. Dívala jsem se za ním, jak odcházel. Vrátila jsem se zpět k eseji. Trvalo mi několik hodin, než jsem ji konečně dopsala. Podívala jsem se na hodinky a bylo půl jedenácté. Bylo už dávno po večerce. Divila jsem se jak dlouho, jsem u toho strávila času. Modlila jsem se, abych cestou někde nepotkala toho blbečka Fylche. Nebo tu jeho opelichanou kočku. Štěstí stálo při mně. Vrátila jsem se do pokoje. Holky už spali. Mě se spát ještě nechtělo, tak jsem si začala číst knížku o zvěromázích. Po chvíli se mi, ale začali klížit oči a já usnula.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama